Náhradní rodinná péče
Náhradní rodinná péče
Umisťování opuštěných nebo týraných dětí do náhradní rodiny je možné asi od roku 1963,kdy byl vydán zákon o rodině.Otevřeli se tím možnosti adopce a později i pro pěstounskou péči,či jiné formy nahradit opuštěnému dítěti rodinnou výchovu a zázemí.
Byla soustředěna pozornost na nedostatky výchovy v ústavech,která nemohla nahradit při svých možnostech opuštěnému,jeho rodinu i jakoukoliv jinou.Hlavně při výchově a především se začali brát v potaz i psychické potřeby jedinců v ústavech,ty byli omezeny na minimum.
Již zmíněný zákon o rodině č.94/1963 Sb umožňoval zbavit rodiče jejich rodičovských práv pokud zanedbávali své rodičovské povinnosti anebo svá práva naopak zneužívali.
Nebylo tohoto zákona dlouhou dobu využíváno protože mnoho lidí jen odmítalo a zavrhovalo.
Přitom zákon umožňoval právní uvolnění a vyhledání adoptivní rodiny zanedbávaným dětem, které byly nuceny předtím trvale pobývat v ústavní výchově.Byla tak umožněna poprvé forma adopce nebo-li osvojení.
I přesto zůstávali v ústavech děti které z různých důvodů nebyli vhodné pro adopci. Například šlo o děti starší, o děti s vážnou zátěží, o děti výrazně deprimované nebo o děti se zjevnými poruchami např. smyslovými, somatickými nebo intelektovými. Těžko se do náhradní péče umisťovali i děti romského původu.A to i bez jakýkoliv fyzických i psychických obtíží. Pro všechny tyto děti byla budována pěstounská péče. Nejprve, ještě před jejím uzákoněním se prováděla v třech centrech jako experiment, čímž byl vytvořen hodnotný podklad pro systém náhradní rodinné péče*. Samotný zákon o pěstounské péči byl odsouhlasen v roce 1973 (č.50/1973 Sb.). Kladný vliv na psychický vývoj deprimovaných dětí a dětí "neumístitelných" se projevil
velmi brzy.
*Typy náhradní rodinné péče:
1) adopce 1.stupně (tzv. zrušitelná)
2) adopce 2.stupně (tzv. nezrušitelná trvalá)
*Pěstounská péče dále jen PP
1) individuální tj. příbuzní prarodiče a jiní
cizí osoby ("klasická" PP,
jako dlouhodobé řešení)
2) skupinová PP velké pěstounské rodiny
- pěstounské páry
Když však není možno dítě umístit do náhradní rodinné péče pak je dítě svěřeno do ústavní péče,nebo do kolektivního výchovného zařízení různé dětské domovy v resortu školství, ústavy sociální péče v resortu sociálních věcí a pro handicapované děti.
Není tak svěřen do náhradní péče ale do péče neosobní instituce. Dálkovým opatrovníkem dítěte je příslušná sociální pracovnice, která však zjevně nemůže při množství svěřených případů nahradit výchovu individuální. Zvláštní zařízení v resortu zdravotnictví se řadí kojenecké ústavy, kde jsou děti od narození do 5 let.
Děti jsou zde umístěny především ze zdravotních důvodů př.nízká porodní váha.1.konference o náhradní rodinné péči byla uspořádána katedrou psychologie pedagogické fakulty Univerzity Palackého pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí ČSR v Olomouci.
Konference dopadla velmi úspěšně a byla následována řadou dalších, které se uskutečnily v letech 1981,
Výchova dítěte alternativní způsobem a jeho umístění do náhradních rodin se stalo samostatným oborem vědeckým i sociálním.
Současné problémy náhradní rodinné péče:
- nejednotná koordinace orgánu ve věci řešení otázek týkajících se adopce či
umístění dítěte do náhradní rodinné péče
- zdlouhavost a nepružnost procesů směřujících k umístění dítěte do náhradní
rodiny
- nedostatečné umisťování dětí se speciálními potřebami (např. handicapované
děti) nebo děti jiné rasy než bílé
- nedostatečná předchozí příprava žadatelských rodin
- problematika mezinárodní adopce
- nedostačující alternativní formy náhradní rodinné péče (př. krátkodobá péče,
pokud je třeba profesionální péče)
- následná pomoc dětem po dosažení plnoletosti (studium, bydlení...)
Základní psychické potřeby pro zdravý vývoj dítěte:
Aby dítě mohlo růst a vyvíjet se bezproblémově je zapotřebí mu zajistit přísun určitých psychologických podnětu. Musí mu být také umožněno získat i sociální návyky.Naneštěstí v některých ústavech a podobných zařízeních takové podmínky není možné zajistit.
1) Potřeba stimulace, tj. náležitého přívodu podnětů co do množství, kvality i
proměnlivosti.
2) Potřeba smysluplného světa. Mají-li jednotlivé podněty zajistit získávání
poznatků a zkušeností hodnotných pro život, je třeba aby měly podněty určitý
řád a smysl.Umožňuje dítěti učit se, přizpůsobovat se životním podmínkám, osvojovat si
pracovní postupy i strategie společenského chování.
3) Potřeba životní jistoty. Tato potřeba zbavuje člověka úzkosti, dodává mu pocit bezpečí.Naplňuje se v mezilidských vztazích.
4) Potřeba pozitivní identity.Pojem vlastního "já" napomáhá k přijetí sebe samého a své společenské hodnoty a umožňuje budování zdravého sebevědomí.
5) Potřeba otevřené budoucnosti, naděje a životní perspektivy. Takovéto
pozitivní vyhlídky nám umožňují prožívat naplno náš současný osobní život.
Ztráta perspektivy vede k frustraci a depresím.
Důvody pro odložení dítěte jsou opravdu různé.Někdy jsou to peníze,někdy zase nechtěnost a někdy špatná výchova samotné matky.
Hodně štěstí a pevné nervy Vám přeje
Vaše Kritička